V historii nalezneme několik slavných mužů nosících toto jméno (např. Mikuláš I. Veliký, augustiniánský kazatel Mikuláš Toletinský,…). Postavou, kterou hledáme, je Mikuláš z Myry (někdy též z Bari). Žil ve 4. století a působil jako biskup v Myře v Lykii.
O jeho životě a skutcích se dovídáme z množství legend. Narodil se prý v zámožné rodině a po smrti rodičů rozdal všechen majetek chudým a stal se knězem. Záhy byl vysvěcen na biskupa. Za vlády císaře Diokleciána byl Mikuláš uvržen do žaláře. Teprve vláda císaře Konstantina mu přinesla vysvobození. Zlatá legenda přináší řadu svědectví o Mikulášově dobrotě a šlechetnosti. Světec zachránil mnoho nespravedlivě odsouzených a zázračně oživil tři děti, které „jakýsi hostinský podřízl a jako selátka nasolil, aby jimi mohl častovat unavené pocestné“. Děti totiž byly levnější než vepři.
Nejoblíbenější legendou však je ta o třech pannách, která patrně dala vzniknout zvyku obdarovávat v předvečer světcova svátku děti malými dárky. Mikuláš prý při jedné z večerních procházek zaslechl z malého domku křik a pláč. Nahlédl oknem dovnitř a uviděl tři mladá děvčata klečet před otcem, který se je snažil přemluvit k prostituci, aby mohl zaplatit dluhy. Mikuláši se panen zželelo a rozhodl se jim pomoci. Aby se však nedostal do lidských řečí, rozhodl se svůj čin vykonat tajně. V noci položil nepozorovaně na okno tři váčky se zlaťáky (někdy se uvádí tři zlatá jablka) a zpovzdálí pozoroval radost šťastného otce a jeho dcer.
Oslavy věnované sv. Mikuláši sahají do 10. století a v Evropě se vždy bujaře slavily. Obyčej pochůzek sv. Mikuláše vznikl patrně z biskupských her konaných v klášterních školách. Původně se odehrávaly na svátek Neviňátek, ale od 13. století byly přeloženy na světcův svátek.
V našich zemích měly mikulášské radovánky masopustní ráz ještě v 18. století a v maškarních průvodech byli často až čtyři Mikulášové, které doprovázeli čerti, andělé a řada dalších masek.
Církev tyto taškařice neschvalovala, ale omezila se jen na výzvy, aby alespoň „mládež nebyla strašena a jiné nepřístojnosti se nedály“. Později zůstali s Mikulášem pouze čerti a andělé. Mikuláš v Čechách chodil pěšky, a aby se mu lépe šlapalo, opíral se o velkou biskupskou berlu.
Dárky, které přináší Mikuláš dětem, připomínají legendu o obdarování tří dívek. Zlobivé děti dostávaly místo ovoce, ořechů a sladkostí kousky uhlí, dřevo či brambory.
Mikuláš je patronem řady profesí a řemesel: ministrantů, dětí, panen, poustevníků a cestujících, advokátů, soudců, notářů, obchodníků, lékárníků, hostinských, obchodníků s vínem, výrobců a obchodníků s parfémy, lodníků, rybářů, námořníků, vorařů, mlynářů, pekařů, obchodníkům se zrním a semeny, řezníků, sládků, tkalců, obchodníků s krajkami a suknem, kameníků, knihařů, knoflíkářů, svíčkařů, hasičů a zajatců. Lidé jej prosí za šťastnou svatbu a hledají u něj ochranu proti nebezpečí vody, moře a zlodějů.
Národnostně i krajově se liší Mikulášovo jméno i oblečení. Postavu Mikuláše, která dnes všeobecně vystupuje, vytvořil zhruba před sto lety malíř Moritz von Schwind. Ten mu namaloval dlouhý bílý vous a oblékl jej do kožešinou lemovaného pláště s kapucí. V českých zemích je Mikuláš tradičně znázorňován jako straší biskup s vousem v patřičném liturgickém rouchu.
Také k tomuto svátku se váží lidové pranostiky:
· Na svatou pannu Kateřinu sluší se schovati pod peřinu; pak na svatého Mikuláše tuť jest zima všechna naše
· Na svatého Ondřeje ještě se nám ohřeje, ale na svatého Mikuláše už je zima celá naše
· Svatá Barbora mosty mostí, Sába hřeby ostří, svatý Mikuláš je přibíjí
· Když na Mikuláše prší, zima lidi hodně zkruší
Na tento adventní čas připravilo VMG v České Lípě, kromě tradičních vánočních trhů, dvě výstavy:
První „Vzpomínky na Vánoce ve 20. století“ připravil ve spolupráci se Státním okresním archivem historik Mgr. Ladislav Smejkal. Srdečně zveme všechny, kteří si chtějí zavzpomínat či dovědět něco nového. Výstava potrvá do 28. 12. 2003.
Druhou výstavu „Betlémy“ z depozitáře českolipského vlastivědného muzea si mohou návštěvníci prohlédnout v galerii také do 28. 12. 2003.