Kronikáře obcí a měst našeho okresu sezval v sobotu 26. ledna odpoledne Vlastivědný spolek do klubovny českolipského muzea. Byli pozváni samozřejmě i členové zmíněného spolku, narváno sice nebylo, ale ta dvacítka lidí dorazila, své udělal mráz a z mnoha vzdálenějších obcí se v sobotu do České Lípy autobusem není možné dostat.
Seděli jsme tam dvě hodiny, oni jsou ti kronikáři vesměs povídaví lidé, kteří kronikářství propadli a o historii svých obcí mohou mluvit velice dlouho. Takže se do těch dvou hodin vešli jen čtyři a zástupci muzea i okresního archivu. Mě to téma velice zajímalo, ostatně je to velice blízké tvorbě encyklopedie, jako je třeba moderní Wikipedie. Představili tam desítky let svou trvající práci kronikáři různých generací i způsobu jejich tvorby a bylo zřetelně jasné, jak se ten obor vyvíjí.
Někteří píší vše ručně a doplňují kresbami, tvoří knihy jak Dalimilova kronika, až se na tu krásu bojíte sáhnout. Jiní začali využívat počítač, protože ten umožňuje vložit určitý text nově objasněné události z jakéhokoliv období kamkoli do kroniky, tedy ji stále aktualizovat a tisknout doplněné listy. Povídali o mnohaletém bádání mezi lidmi na samotách, hledání starých německých i českých ztracených kronik, o zásazích mnohdy neznalých úředníků do jejich práce, o začátečnických chybách, o zákoně o kronikářství, fakt se to dalo poslouchat. Ti mladší se prý naučili jezdit i se skenerem, protože leckdo se obává starou fotku z opečovávaného rodinného alba půjčit a je třeba ji tedy oskenovat přímo ve světnici.
Na konci odpoledne pak přítomný zástupce pan Cidlina z archivuna Střelnici upokojoval staré archiváře, že se opravdu nemusí bát ty staré kroniky uschovat do archivů, protože tam jsou v bezpečí a stále jim, badatelům odkudkoli i veřejnosti za určitých podmínek k dispozici. Jak jsem poslouchal, kronikáři mají své celostátní i další semináře a vůbec se neostýchají se svou mnohaletou prací pochlubit, proto se čas od času dělají výstavy kronik či besedy nad kronikou v obci. Bylo toho hodně, co jsem se dozvěděl.