Byl jsem pozván značkaři Klubu českých turistů na jednu z jejich mnoha pracovních akcí do terénu, k obnově turistického značení. Novoborská skupina mě naložila do auta, jeli jsme nejprve k velkému Sokolu s pozůstatky hradu Starý Falkenburk ve východní části Lužických hor.
Kolem vrcholu vede zeleně vyznačená Lesnická naučná stezka, nu a ta byla našim cílem. Byla mi svěřena pilka na vyřezávání křovin bránících výhledu na značky, sklenice s barvou a štětcem a pod dohledem školených značkařů jsem si vyzkoušel, jak se to vlastně dělá. Těch omezujících regulí je velice mnoho, značky musí mít přesné rozměry, tvar, místo v terénu pro oba směry. Celý systém značení je považován za nejpropracovanější v Evropě, aby ne, když se vyvíjí bezmála celé století. Když jsme obnovili značení kolem Sokola, byl čas splnit další předem zadaný cestovní a pracovní příkaz, jeli jsme zkratkou přes saský Hain u Oybinu na Jánské kameny. Ty jsou už na naší straně hranice a i zde je vytvořena naučná stezka. Jmenuje se podle těch kamenů, je vyznačená také zeleně a osazená nejen kovovými směrovkami, ale i čtveřicí informačních panelů. Ty turisty seznamují s tamní faunou i florou, historií objektů u čedičového vrcholu. Že bylo ten den nádherně a práce nám šla od ruky, byl čas si i odběhnout na tamní vyhlídky. Nebyli jsme tam sami, těch turistů u překrásných výhledů tam zíralo víc. Po dokončení obnovy značek značkaři naložili kvantum všelijakých pomůcek zpátky do auta, já sedřel zbytky barvy z rukou a s přestávkou na oběd v mařenické restauraci jsme jeli domů.
Od značkařů KČT jsem se během práce dozvěděl, že by se všechny trasy měly obnovovat každé tři roky, ale že jich je málo, nezvládají. Dělají to po své práci, mnozí místo pár dní své dovolené a dobrovolně. Takže máte-li chuť pomoci, třebas jen jeden den v roce, zajděte některé úterý do vily Adály na Děčínské po čtvrté odpoledne, kdy se tam klubové organizátoři schází. A pomozte.