V církevním kalendáři vyplňuje masopust tzv. liturgické mezidobí. Začátkem masopustu je svátek Tří králů (6. leden) a jeho konec určuje „Popeleční středa“. Stanovení doby konce masopustu bývá však problémem. Přesvědčil mě o tom i příspěvek v Televizních novinách na NOVĚ v sobotu 22. ledna 2005, kde ohlásili, že právě tento den končí masopust a začíná šedesátidenní předvelikonoční půst.
Jak tedy správně určit konec masopustu? Nejjednodušší způsob je obrátit se na nejbližšího etnografa nebo si koupit kalendář, který obsahuje i církevní svátky. Pokud není po ruce ani etnograf, ani etnolog, ani folklorista a nemáme ani církevní kalendář, nezbývá nic jiného než vzít obyčejný kalendář s lunárním cyklem a začít počítat.
Jelikož se vše odvíjí od Velikonoc, je potřeba nejprve určit datum Velikonoc. Boží hod velikonoční připadá na první neděli po prvním jarním úplňku. Jarní rovnodennost je 21. března, a tak první úplněk po tomto datu připadá letošní rok na pátek 25. března. Boží hod velikonoční nám tedy vychází na neděli 27. března. Od pondělka toho týdne, ve kterém začínají Velikonoce (pro letošní rok je to pondělí 21. března) odpočítáme 40 dní a získáme datum Popeleční středy, která zahajuje čtyřicetidenní předvelikonoční půst.
Masopust je především obdobím bujarého veselí a blahobytu. Jeho název je odvozován od latinského slova „carnevale“ = maso sbohem, tedy pobídka k rozpuštění zásob. Po vážném období adventu a Vánoc bylo dovoleno zpívat, pořádat muziky a bály. Tato doba je tedy i dobou nejrůznějších společenských plesů, veselých merend, bujarých karnevalů a jiných masopustních zábav. Veselili se všichni, chudí i bohatí, dokonce i na vídeňském císařském dvoře. Jde o čas zabíjaček a vepřových hodů a rovněž je to období, kdy se konalo množství svateb. V hospodářství bývalo totiž málo práce a v komorách zbylo ještě něco zásob, navíc v období půstu se svatby nekonaly a ani v květnu – „v máji máry“. Obřady konané při masopustu naznačují blížící se období začátku polních prací. Odráží se to např. v symbolickém vyskakování při tanci, aby narostl vysoký len či obilí, nebo dupání při tanci, aby se urodily velké brambory. Původní zemědělský význam těchto slavností se však již vytratil, stejně tak jako se postupně vytrácí masopust.
Snahou VMG je připomínat významy těchto svátků a k nim se vážícím zvykům a obyčejům. A to jednak formou přednášek či formou kulturních akcích konaných na Vísecké rychtě v Kravařích. Sem můžete zavítat v sobotu 5. února na Masopust a v sobotu 19. března na Velikonoce. Další aktivitou VMG je mapovat a dokumentovat tyto zvyky tady na Českolipsku. Pokud někdo pamatuje či dokonce pořádá masopusty, prosím informujte našeho pracovníka. Vyvrcholením masopustu bývalo období od tzv. tučňáka (tučný čtvrtek = poslední čtvrtek v masopustu) do masopustního úterka. To propukaly naplno nejrůznější plesy a zábavy. Vesnicemi a městečky procházely průvody maškar, hrály se nejrůznější hry a prováděly se nejrůznější taškařice. Všichni se veselili, jedli a pili. Vše však muselo skončit přesně o půlnoci masopustního úterý, neboť přicházel půst a doba pokání.
Autor je etnografem Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě.