Autor inscenace, Woody Allen, zasadil děj do prostředí pojišťovacích agentů, kteří se stanou obětí podvodného hypnotizéra, a aniž by věděli, sami páchají zločiny, které později poctivě vyšetřují.
Jan Hrušínský, který zde sehrál roli nemotorného, nenápadného leč velice vtipného agenta, nám poskytl před vystoupením v divadelní kavárně krátký rozhovor.
Jste znám nejen jako výborný herec, ale i jako úspěšný ředitel divadla a v nedávné době se Vám dostalo i poměrně velké popularity ze strany bulváru, který ze všech možných stran přetřásal Váš soukromý život. Jak moc vám to vadilo a jak to zasáhlo do soukromí?
„Musím říci, že je vždy velice, ale velice nepříjemné, když se vám někdo drze šťourá v soukromí, otravuje přátele, prohledává popelnice a snaží se vás cíleně načapat na něčem, z čeho by šla udělat senzace. Já jsem se odmítl s bulvárním tiskem bavit, přesto jsem se stal jejich terčem a byl vláčen a rozmazáván na jeho stránkách, stejně jako má rodina. Jak jsem řekl, bylo to pro nás všechny velice nepříjemné. Zejména ta ubohost, s jakou byly údajně zaručené zprávy prezentovány.“
Jakou největší lež nebo hloupost jste se v této souvisloti o sobě v tisku dozvěděl?
„Snažil jsem se bulvár nepouštět do svého soukromého života, nečtu jej a nezajímám se o něj. Těch blbostí bylo tolik, že jsem je raději všechny pustil z hlavy. Nejsmutnější je, že tomu lidé věří, i když vědí, že je většina informací uveřejněných jen lež a autor si je vycucal z prstu. Kdo tomu všemu chce věřit, ať věří, s tím se nedá nic dělat.“
Opusťme svět bahna a lží a zastavme se nyní u Vaší profese herce a ředitele. Chci se zeptat, jak se učíte role a zdali máte nějaký svůj rituál, který je spojen s přípravou na roli?
„Za ty roky, co se věnuji herectví, jsem si zvykl učit se role nejen doma, ale i přímo při zkouškách na jevišti, což osobně považuji za mnohem efektivnější, tedy z mého osobního pohledu. Když se učím doma, potřebuji liduprázdno, dostatek klidu a muziku, která příjemně dokresluje amosféru. Zatím se učím role dobře, uvidíme, co bude za pár let, zda si vůbec vzpomenu na jméno postavy, kterou ztvárňuji.“
Dovedete si představit, že byste nehrál? A pokud byste nehrál, čemu byste se věnoval?
„Tuto případnou eventualitu si dovedu představit, i když se jí bráním, je to jakási můra snad všech herců. Mnoho a mnoho let věnujete hraní, část sebe sama věnujete lidem, za čas už nic jiného ani neumíte a pak musíte z nejrůznějších příčin skončit. Je dobré být na tu variantu připraven, i když nevím, zda jsem na ni zcela připraven. Připouštím, že bych hrát už nemusel, ale co bych dělal, tak to nevím, to opravdu netuším. Jsem i ředitelem divadla, veškerý volný čas bych proto asi věnoval fungování divadla.“
Představte si, že za Vámi přijde hodně bohatý investor a nabídne Vám hodně peněz, abyste mohl natočit film podle vašich představ, o čem by byl?
„Jak hodně by to bylo peněz?"
Nechutně hodně peněz!
„Tak o tom jsem nikdy neuvažoval. Zřejmě by to byl film o lidech, plný opravdových příběhů, ne nic ve stylu: on je bohatý a ona ho má ráda a zamilují se do sebe na firemním večírku. Vadí mi příběhy, které nejsou z reálného života. Postrádám příběhy o skutečných lidech, co žijí na sídlištích, jsou úplně normální a prožívají každodenní starosti. Hodně by záleželo na scénáři a na hercích. I dobrý scénář mohou špatní herci totálně zazdít a obráceně.“
Několik let si vedle své původní profese herce “přivyděláváte“ i jako ředitel divadla Na Jezerce. Co je náročnější, hraní, nebo ředitelování?
„To se nedá takto říci. Obě profese mají rozdílné nároky. Domnívám se, že i na postu ředitele musím být ovšem tak trochu herec a sehrávat své role tak, aby bylo divadlo úspěšné. Což se mi i trochu daří. Nechci se vytahovat, ale už tři roky po sobě máme téměr denně vyprodáno, což považuji za obrovský úspěch nejen můj, ale i ostatních kolegů. Konkurence je velká a prosazení u diváků je náročné. Vezměte si také ten fakt, že Praha je městem, kde je nejvíce divadel v přepočtu na počet obyvatel města, a to v rámci celé Evropy!“
Chci se ještě zeptat: řada Vašich kolegů se objevuje v různých talk show, v estrádách a zábavných pořadech či galavečerech. Po Vás tam ovšem není vidu ani slechu. Jak to?
„Ani mě tam neuvidíte. Já to prostě nechci. Neptejte se proč, mám k tomu své osobní důvody, ale v podobných pořadech já nevystupuji a vystupovat nebudu.“