Osobně bych zahájil cestu na SZ Lemberk. Odtud se vydáme malou silničkou východním směrem na Janovice. Pro malý provoz je tato trasa vhodná i pro cyklisty (cyklotrasa 241). Cesta je lemována alejí starých jabloní. Po necelém kilometru od zámku Lemberk spatříme po levé straně, pod korunami mohutných lip, barokní kapličku. Nechala jí prý postavit Benedikta hraběnka z Bredy (rozená z Ahlfeldu) jako poděkování za vítězství císařských nad sedláky, kteří se na panství vzbouřili roku 1680.
Odtud pokračujeme dále po rozbité asfaltce. Cestou se nám naskytne pohled na ještědské pohoří se svou dominantou Ještědem. Po několika minutách míjíme malý pomníček s Pietou, ale to jsme již na dohled od Janovic. V první řadě nás zde upoutá menší barokní kaple z roku 1727. U této kaple se 16. července 1757 „zastavil a vodou se občerstvil rakouský generál von Laudon“ a poté pokračoval cestou do Rynoltic, kde přespal ve statku čp. 3. O 19 let později se u této kaple zastavil se svými generály římskoněmecký císař Josef II., když vyhlížel místo pro stavbu nové pevnosti.
Od kaple pokračujeme z kopce do Janovic. Janovice v Podještědí se poprvé objevují roku 1402 v aktech pražské konzistoře ve jménu Janovický les. Ves samotná je zmíněna v Deskách zemských roku 1518, kdy Lemberské panství kupuje Vilém z Illburka. Projedeme vesničkou a pokračujeme dále směrem na Dubnici. Asi 500 metrů za vesnicí nás malá šipka POUSTEVNY nasměruje do malého údolíčka k cíly naší cesty. Dějiny tohoto místa začal psát císař Josef II., ale nikoliv díky své zdejší návštěvě, nýbrž díky svým reformám namířeným mj. i proti klášterům. V klášterech, které se nezabývaly vyučováním, vědou či péčí o nemocné spatřoval císař „mrtvý lidský kapitál a neužitečné instituce škodící státu a jeho obyvatelstvu.“ Proto bylo jen otázkou času, kdy se objeví císařský patent rušící kláštery, které se nezabývají vyučováním či nepěstují vědu. Stalo se tak 29. listopadu 1781.
Co však měl tento patent společného s Janovickými poustevnami? Abych mohl odpovědět musím se vrátit o několik století zpět do časů Havla z Lemberka a jeho ženy Zdislavy. Ti měli velice úzký vztah k řádu Dominikánů a v nedalekém Jablonném v Podještědí pro ně zbudovali klášter včetně klášterního kostela sv. Vavřince (dnes bazilika minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy). Jelikož dominikánský řád je řádem kazatelským, vztahoval se císařský patent i na něj. O jeho zrušení rozhodl dvorský dekret z 24. srpna 1786 a 13 kněží a 4 fráteři byly z kláštera propuštěni. Dva z nich – Thomas a Valerián – se roku 1788 usídlili v Janovickém údolí, kde léta před nimi žil a působil mnich Bruno, který zemřel roku 177. Mniši si zde vybudovali roubené stavení a ve skalách vytesali malé kobky. Sbírali léčivé byliny a vařili z nich léčivé odvary a hojivé masti. V duchu tradice sv. Zdislavy z Lemberka pokračovali v léčitelství a pomáhali lidem bez ohledu na jejich náboženství. Zdejšímu lidu byli nápomocni i radou, neboť mnoho lidí tehdá neumělo číst ani psát. V janovické škole vyučovali dokonce základům náboženství. Roku 1828 mnich Valerián zemřel a Thomas jej pohřbil vedle poustevny a nad hrobem vztyčil dřevěný kříž. Pět let nato (1833) nalezli vesničané zesnulého Thomase a pochovali jej vedle jeho druha.
Od těch dob putovali k hrobů obou mnichů zástupy věřících a již následujícího roku (1834) se zde konala poutní slavnost, kdy žibřidický farář „místo vysvětil a Božím hrobem nazval“. Tak započala tradice poutí, která se udržela až do roku 1944. Roku 1948 byl v Janovicích zvolen výbor pro obnovu pouti a místo u „Božího hrobu“ bylo svépomocí občanů obnoveno včetně křížové cesty. Na svátek sv. Cyrila a Metoděje se tradice poutí obnovila. Přerušena byla znovu roku 1952, kdy se pouť konala naposled.
Tradice byla přerušena, cesta rozorána a vše postupně nemilosrdným působením času upadalo do zapomnění. Trvalo celých 47 let než pár nadšenců vlastními silami a prostředky obnovilo místo i tradici kdysi slavných poutí, kterou se minulý režim snažil zničit. 19. září 1999 se znovu začala psát historie janovických pousteven. Tento den se od Janovické kapličky vydalo procesí s nově zhotoveným dřevěným křížem směrem k poustevnám. Mons. Josef Koukl, biskup litoměřický, tento kříž vysvětil. Od té doby se zásluhou Ludmili Holčíkové koná každoročně pouť k poustevnám, kde je sloužena mše svatá pod širým nebem. Letošního roku připadl datum konání pouti na sobotu 5. července – mše pod širým nebem bude sloužena v 16.00 hodin.
Toto místo rozhodně stojí za návštěvu.