Když ukážu, připadám si jako blbec

Archiv
Verze pro tisk |

Co mě však "vytáčí" je to, že jsem zde považován nikoli za zákazníka, ale za potenciálního zloděje. Jak jinak si vysvětlit, že takřka každá druhá návštěva je poznamenána tím, že jsem žádán o možnost exkurze do zavazadla. To i tehdy, když mám batoh, který je zavázán špagátem a zapnut , takže něco do něj nenápadně vsunout by nedokázal ani kouzelník. Uznávám, že na mě může být neutěšený pohled, učitelské povolání se na člověku podepíše, ale domnívám, se, že by si mě personál měl hlídat slušnějším způsobem. Z počátku jsem se vždy naštval, zanadával si, ale nakonec jsem si řekl, když ukážu, připadám si jako blbec, když neukážu, mohou si myslet, že opravdu kradu. Takže po krátkém zanadávání jsem zavazadlo vždy ukázal.

A jednou se mi to málem vymstilo. Po jedné takovéto vsuvce jsem opět ukázal svoje zavazadlo a zapomněl jsem, že mi kolega dal, jako odměnu za službu, čokoládky pro děti. Naštěstí si jich pokladní také nevšimla. Bylo by to dojemné, jak celý červený koktám a snažím se vysvětlit něco, o čem bych věděl, že mi nikdo nebude věřit. Nepříjemná situace, i přes to, že by se to dalo ověřit (nebo možná o to nepříjemnější, pokud by se to prověřovalo). Od té doby zavazadla neukazuji, ale dobře se necítím. A nenapadá mě, jak se bránit.

Pravda, nemusím zde nakupovat, ale většina to vytrpí a nakupovat zde bude. Potrestám tedy především sebe. Snaha trochu otravovat personál tím, že jsem žádal o prohlídku jinde než u kasy, se také minuly účinkem. Tázavé pohledy, proč jdu v doprovodu paní vedoucí proti davu zákazníků, mířily především na mě. Jindy jsem se zeptal paní prodavačky, co mi ukáže ona, když jí ho, (tedy můj batůžek, aby nedošlo k mýlce), ukáži já. Odpověděla, že mi ukáže účtenku. To mě neuspokojilo, neboť pokud tím myslela to co já, tak ji stejně dostávám vždy.
Hledám další možnosti. Mám snad požadovat, aby u prohlídky asistoval policista? Nebo vyndat každý bloček, časopis, disketu ... na pult a zdržovat? Hádejte, koho zase nejvíc potrestám!

Máte-li podobné zkušenosti, podělte se. Neštěstí druhých potěší. Máte-li pro mě řešení, dejte prosím vědět.


P.S. Ale není to jediný obchod s divnými praktikami. V jinak "mírumilovné" velkoprodejně na Severu asi před měsícem prošacovala paní prodavačka dvanáctileté dceři lehce kapsy. Dovolila si totiž nic nekoupit, když nebylo zboží které chtěla.

Nahoru