J. Michelová-Meierová, mistrná umělkyně porcelánových postaviček

Verze pro tisk |

V depozitech muzeí se nachází někdy nenápadné předměty, které nám při bližším ohledání nabídnou jedinečnou výpověď o člověku nebo předmětu. Stalo se tak i v českolipském muzeu, kde byla nalezena potrhaná portmonka s popiskou Michel. Ukrývá černobílé fotografie z doby před první světovou válkou a jsou dokumentem tvorby výrazné umělkyně našeho regionu.

A právě tato portmonka inspirovala Ladislava Smejkala, historika Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě k připravení přednášky s názvem Johanna Michelová-Meierová, rakouská keramička a sochařka z České Lípy. Uskutečnila se v sobotu 17. října v klubovně muzea.

Českolipská rodačka Johanna Michelová se narodila 21. července 1861 v rodině pozdějšího správce českolipské nemocnice. Ve dvaceti letech se seznámila s malířkou Eugenií Hauptmannovou–Sommerovou, která v ní rozpoznala výrazný výtvarný talent. Johanna Michelová odešla studovat do Vídně na Umělecko-průmyslovou školu pro ženy a dívky. Věnovala se nejenom kreslířství a malířství, ale také modelování a navštěvovala kurz kovových plastik.

Pilné studium ji utvořilo v umělkyni v oblasti drobné užitkové keramiky a sochařství nevelkých soch. Dokázala se prosadit v konkurenčním vídeňském prostředí a vybojovat si pozici umělkyně – ženy, což nebylo v tomto období obvyklé. Pracovala na zakázku pro porcelánku Vídeňských uměleckých dílen používající značku WKW, kde tvořila výrobky jak sériové tak zakázkové. Provdala se za broumovského rodáka Rudolfa Meiera, s nímž měla dceru. Její propracované a živě působící figurky dam a pánů ve stylu rokoka, romantismu, secese, některé také inspirované antikou, doplňují figurky dětí a zejména figurka děvčete se stejnou podobou – autorku zřejmě inspirovala podoba její dcery.

O dalším životě českolipské umělkyně toho moc nevíme. Na konci druhé světové války při bombardování Vídně přišla rodina o dům i ateliér. Manželé se odstěhovali do České Lípy, kde Johanna těsně po válce zemřela. Její muž potom vrátil zpět do Vídně.

Věhlas slavné umělkyně na přelomu 19. a 20. století neušel ani českolipským radním a členům Ecxursions-Clubu. Ti požádali slavnou rodačku o vytvoření busty Heindricha Wedricha a plaket Amanda Paudlera a Franze Mohaupta.

Stará portmonka s fotografiemi je pro naše město jediným cenným odkazem slavné rodačky. Ve sbírkách se nachází několik keramických děl s označením WKW, ale zda patří slavné umělkyni, není prokázáno. Její umělecká díla jsou uložená v rakouských státních sbírkách a zdobí jejich stálé expozice v muzeích, galeriích i belvedérech.

Zajímavou přednáškou s promítnutím fotografií ze staré portmonky byla zahájena podzimní přednášková činnost Vlastivědného spolku Českolipska. Další přednáška následuje v sobotu 24. října. Její náplň bude cestovatelská, protknutá historií a uměním. Zdeněk Pokorný bude přednášet o uměleckých a historických památkách ostrovů Korsika a Elba. Začátek je ve 14 hodin v klubovně Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě. 

alt
alt
alt
alt
alt
alt
alt
alt
alt
alt
alt
alt
Nahoru