V adventním čase by měli lidé v uspěchaném životě zvolnit, věnovat se blízkým, poslechnout si koncert či koledy a vzpomínat. Na závěrečné letošní přednášce Vlastivědného spolku Českolipska učinil Ladislav Smejkal to poslední. Vzpomínky věnoval nevšedním životům statečných žen obdařených milosrdenstvím a dobrým srdcem.
Nemohl začít jinak než Zdislavou z Lemberka. Byla uctívána už za svého života, během staletí až dodnes několikrát upozaděna ale nikdy nebyla zapomenuta. Vždy ji více uctívali věřící na Moravě, pro které byla patronkou rodiny a pojmenovávali po ní své dcery. Už v roce 1729 se hovořilo o jejím blahoslavení, ale tehdejší papež dal přednost Janu Nepomuckému. Zdislava z Lemberka byla blahoslavena v roce 1907, kdy se stala i patronkou litoměřické diecéze. V roce 1995 byla svatořečena a v roce 2002, kdy probíhaly oslavy jejího úmrtí, byla prohlášená za patronku Libereckého kraje.
Zdislavská stopa – tedy starost o nešťastné, chudé, nemocné a nevyléčitelné na úkor svého osobního štěstí, se stala příkladem pro další ženy, a to i pro takové, které její příběh neznaly. V celosvětovém měřítku šla v této stopě Matka Tereza, ve střední Evropě pak Marie Restituta Kafková, Zdenka Cecílie Schelingová a Vojtěcha Hasmandová. Tyto tři ženy, žijící v neklidné době 20. století, spojovaly dvě věci. Pocházely z početných chudých rodin a ve svém srdci cítily, že by chtěly žít jinak než naprostá většina jejich vrstevnic. Starat se o domácnost, manžela a děti by jejich ctižádost nenaplnilo. Byly emancipované a nechtěly se svazovat manželstvím. Měly nutkání rozdat svoji lásku, péči a něhu lidem nešťastným, chudým a nemocným. Chtěly léčit a utěšovat vlídným slovem.
Marie Restituta Kafková se narodila v roce 1894 v Brně a žila ve Vídni. Toužila stát se ošetřovatelkou a vstoupit do řádu, ale rodiče byli proti. Prodávala v trafice a poznávala lidi kolem sebe, naslouchala jim. Po dvou letech začala pracovat jako ošetřovatelka a vstoupila do řádu Sester františkánek. Byla velmi pečlivá a oblíbená pro svoji veselou neasketickou povahu. K pacientům byla vlídná a laskavá, rázná a nekompromisní pak při vyřizování jejich potřeb. Na nastupující nacismus měla vyhraněný názor, který se jí stal osudným. Po udání kolegy lékaře byla zatčena, mučena a v roce 1943 popravena. Tato zbožná mučednice dokázala odpustit všem, kteří se podíleli na jejím zatčení, jak se můžeme dočíst v dopisu z 1. 11. 1942: "Odpustila jsem ze srdce všem, kteří se podíleli na mém odsouzení... prosím, nikomu nic nevyčítejte, odpusťte všem ze srdce tak, jak to činím já." V roce 1998 byla ve Vídni blahořečena. Stala se patronkou rodného města Brna, byl po ní pojmenován městský park a na jejím rodném domě umístěna pamětní deska.
Zdenka Cecílie Schelingová pocházela z Oravy, narodila se v roce 1916. Už v patnácti letech odešla do kláštera k Milosrdným sestrám, vystudovala zdravotní školu a pracovala jako ošetřovatelka v nemocnici v Bratislavě a Humenném. V 50. letech, díky své specializaci na rentgenologickém oddělení, mohla zůstat v nemocnici. Pomohla uvězněnému nemocnému knězi k útěku, snažila se pomoci i dalším, ale to už se dostala do pasti Státní bezpečnosti. Byla zatčena, nelidsky mučena a odsouzena ke 12 letům vězení. Nelidské mučení a nevyléčitelná nemoc vedly k tomu, že byla po třech letech propuštěna a brzy na to, ve svých 39 letech zemřela. Blahoslavená byla v roce 2003. Zdence Cecílii Schelingové byla zasvěcená kaple v Dolném Ohaji a Martině, v rodné obci Krivé v kostele se nachází její socha s relikviemi. Na její počest byla vydaná poštovní známka.
Výjimečným životem prošla také Vojtěcha Hasmandová, krásná žena nejen duchem. Narodila se na jižní Moravě v roce 1914. Toužila stát se učitelkou, což se jí splnilo. Vstoupila do řádu Milosrdných sester, za 2. světové války ošetřovala raněné ve Slaném. Velmi riskovala, když se starala o mučené vězně, kteří měli zemřít. V nepříznivých 50. letech minulého století pomohla františkánskému knězi, který utekl při rušení klášterů a skrýval se u Milosrdných sester. Po udání byli oba zatčeni. Tato epizoda jejího života se dostala i do seriálu Třicet případů majora Zemana, ovšem zcela překroucená. Vojtěcha byla vězněna necelých 8 let, odseděla si skoro celý trest. Ke konci života se jí dostalo zadostiučinění. Jako představená řádu, který přeorganizovala podle nových potřeb, cestovala do Říma, kde se setkala s papeži Pavlem VI. i Janem Pavlem II. Zemřela v roce 1987. Její proces svatořečení byl zahájen v roce 1996, loni ji papež František prohlásil za Ctihodnou.
Adventní vzpomínání v klubovně Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě nám ukázalo velkou sílu a odhodlání naplnit život něčím víc než obyčejným žitím. Vzájemná láska, péče a něha, tedy krédo těchto světic, překrylo smutek, který si musely přetrpět, když se dostaly do svízelných životních situací.
V příštím roce nás čeká několik významných výročí a hned při první přednášce vzpomeneme 150leté výročí prusko-rakouské války. V sobotu 9. 1. 2016 bude o roku 1868 na Českolipsku přednášet Ladislav Smejkal. Začátek je ve 14 hodin v klubovně muzea. Jsou zváni členové spolku i zájemci z řad veřejnosti.
Zdroj reprodukcí: internet a kniha P. Zdislava z Jablonného