„Příjde jednou doba, kdy budeš stará a osud Tě zanese třebas někam do tramtárie a na Zákupy budeš jenom vzpomínat. Když budeš mít ještě u sebe tuhle knížku, vzpomeň si na starého dědu, který Tě měl rád, smál se Ti a někdy Tě také škádlil. To Ti napsal Jaroslav Němec vnuk Boženy Němcové.“
Dokoukal jsem seriál Božena a stejně jako mnoho jiných diváků jsem byl nadšený. Mé nadšení se projevilo například tím, že jsem hned po titulkách zasedl k počítači a pustil se do zkoumání rodokmenu Boženy Němcové. A u jednoho z vnuků mě zaujalo místo úmrtí: Zákupy. Zkusil jsem teda kontaktovat pár lidí a postupně se dostal nejprve k pravnučce pana Jaroslava Němce a také k Jitce Stehnové ze Zákup, z jejíhož památníčku jsem citoval úvodní odstavec.
Z památníčku Jitky Stehnové
Paní Jitka, která Jaroslava Němce v Zákupech pamatuje, přidala ještě několik vzpomínek.
„Chodíval k nám a bral si z kurníku slepičince, který používal jako hnojivo na kytky. Julinka Němcová byla statná, milá, usměvavá a já se k ní chodívala mazlit. Milovala jsem ji. Měla ráda zralé hrušky, kterých my měli hodně, zapíjela je studenou vodou. Trávila jsem u ní dost času. Měli syna, tuším Jiřího, ten žil v Austrálii, a dceru v Praze. Znala jsem jejího syna, tuším Láďu Kříže. Snad si ta jména pamatuji dobře.“
Oslovil jsem i Andreu, přímou potomkyni Jaroslava Němce a tím i Boženy Němcové. "Napíšu ráda všechno, co vím," reagovala v jedné z prvních zpráv.
Nejvíce mě zajímalo, jak se v Zákupech ocitl.
"Jaroslav, vnuk Boženy pracoval v pražské Živnobance, kde i žil. Po odchodu do důchodu si vyměnil bydliště a odstěhoval se do Zákup, do Borské ulice 56. Věnoval se hlavně zahradě, rád chodil na houby. Moc se nezviditelňoval, ale ke stému výročí měl besedu v rozhlase a neodmítal besedy ve školách," napsala mi Andrea.
Vnuk Boženy Němcové Jaroslav, jeho manželka Julie a jejich děti v roce 1934 a 1944. Tyto a všechny následující fotografie jsou z archivu paní Andrey a její maminky.
Pátral jsem v archivu Českého rozhlasu po zmíněné nahrávce.
Díky Vladimíru Treglovi, novému kastelánovi zákupského zámku, se mi podařilo zjistit, že zmíněný rozhovor připravil Jan Wenig a natočen byl v roce 1961 přímo v Zákupech.
Dvakrát jsem se pokoušel rozhlas oslovit, ale ani jednou mi neodpověděli. Když nepočítám automatickou odpověď ve znění: "Budeme se Vám věnovat v nejbližším možném termínu."
Andrea však u své matky objevila poznámky, které si Jaroslav Němec před rozhovorem udělal. A byla tak moc hodná, že mi je celé opsala. Tato slova teda vznikala v Zákupech v roce 1961. Dovolím si citovat celé pasáže, byť se v nich o našem kraji prakticky nepíše. Divákům série však text může doplnit pohled na Boženu Němcovou.
Jaroslavovy poznámky k rozhovoru pro rozhlas
"Z denního tisku a rozhlasu zajisté víte, že před 100 lety dne 21. 1. 1862 zemřela Božena Němcová. Zeptáte se asi, proč já vám mám o tom povídat. Byla to matka mého otce, jsem tedy jejím vnukem. Bohužel posledním, jelikož všichni moji sourozenci jsou již mrtvi. Po smrti Hynka byl můj táta nejstarší z jejích dětí.
...
Zemře-li nějaký vynikající člen lidské společnosti, je vždycky shon po jeho pozůstalosti, ať už po stránce finanční, nebo literární. Jak víte, lidská hrabivost nezná mezí. A právě tak to dopadlo s literární pozůstalostí Boženy Němcové. Mnoho věcí se ztratilo, bylo také spáleno a některé její práce včetně dopisů byly našimi literárními historiky vykupovány u vetešníků.
...
Sám jsem si ponechal jen dopis svého strýce Jaroslava mému otci. Loučí se v něm s mým otcem, odcházeje do Ruska, jelikož si zde nemohl opatřit zaměstnání, které by ho uživilo. Na tomto dopise je připsáno pár řádek vlastní rukou Boženy Němcové. V předsíni je vystaven s trochou rodinných památek, více nemám.
...
Nyní přicházíme k tomu, co vím o Boženě Němcové z vyprávění svých příbuzných. Na prvém místě je to její dcera Dora, moje teta. Byla učitelkou na obecné škole v Jičíně, kde trvale bydlela. V jejím líčení své matky byla tato nejlepší a nejkrásnější žena na světě, které bylo mnoho ublíženo. Její mamička byla veselé povahy, ráda se strojila, tančila. Zkrátka užívala mladí i když už byla vdaná. Byla dobrou kuchařkou a kol sebe měla ráda veselé lidi. Ty pak hostila bez ohledu na finanční otázku. Byla velmi důvěřivá, což se jí, jak později uvedu z jiného pramene, nevyplatilo. Postupem času stala se z ní obětavá vlastenka, chodila mezi lid ovšem prostý a poučovala jej. V té době psala pohádky.
Byla dobrou matkou a smrt jejího nejstaršího syna Hynka měla veliký vliv na její pozdější život. Zatrpkla vůči svému muži. Tolik teta Dora.
...
A nyní se ještě na chvíli vraťme k osobě mého dědečka, muže B. Němcové, k Josefu Němcovi. Jak jsem se později dověděl, s tou tyranií to nebylo tak zlé. Josef Němec byl především vojákem. Studoval na pražské univerzitě a při jakýchsi studentských demonstracích byl chycen, obviněn z rebelantství a byl mu obléknut bílý kabát, což tehdy značilo 12 let vojny. Prodělal různá válečná tažení, přičemž v torničce nosil mezi jinými Jungmannovu Slovesnost, dílo, z něhož postupem doby se vyvinula naše dnešní řeč. Byl Čechem až do morku kostí, a právě proto trpěl. Jeho snahou bylo dostat se služebně do Prahy, ale jeho národnost byla tou hlavní překážkou. Byl překládán na různá místa jako komisař finanční stráže, ale po pohřbu Havlíčkově byl dán do penze za to, že vedl na Olšany smuteční průvod, přičemž jeho žena dala na rakev nebožtíkovi trnovou korunu.
...
Co z jejích spisů máme považovat za nejlepší? To nechť každý čtenář si uvědomí sám. Jsou to různé spisy a dopisy, ve kterých je líčena společnost a podobně. Já si nejvíce cením Babičku, jelikož vím, že to byl poslední výkřik o záchranu jejího života, který pomalu a pomalu mizel, až 21. 1. 1862 zmizel docela.
To je vše, co jsem chtěl říci.“
Jaroslav a Julie v době, kdy žili v Zákupech
Jak jsem ještě zjistil, Němcovi bydleli ve skutečnosti v Zákupech jen v nájmu. V rodině Patků, ve vrchním patře.
Jaroslav Němec zemřel v Zákupech 6. února 1965, jeho manželka 8. června 1967 také tam. Jejich hrob tam však nehledejte, popel obou skončil v Praze.
Pro pořádek uvedu, že Jaroslav Němec není jediný potomek Boženy Němcové, který je spjat s Českolipskem. Jeden dosud žije i v Novém Boru, ale přestože jméno znám, uvádět jej nebudu. Nepřeje si medializovat. Přestože právě on je geneticky Boženě Němcové úplně nejbližší. Minimálně o padesát procent více než kdokoliv, kdo v poslední době do novin dával rozhovor.
Zatímco pražská větev potomků se díky seriálu Božena poměrně často objevuje v médiích, větev severočeská, žijící zejména na Mostecku, si svou slavnou předkyni připomíná skromněji. Ptal jsem se Andrey, jestli je na Boženu Němcovou pyšná a jestli udržují v rodině nějaké tradice.
"Pyšní jsme, ale nikdo o nás moc neví. Tradice žádné neudržujeme, ale já se o Boženu Němcovou velmi zajímám. Je to zvláštní pocit, někdy si říkám: proč zrovna já? Při vyprávění mamky se dozvídám třeba o tom, jak zákupští Němcovi byli hodní."
Takto jsme si s Andreou ujasňovali, kdo je kdo
Předchozí díly naleznete: