Sedám si do rohu vedle výčepu a nechávám se unášet atmosférou. Vše zde funguje takřka automaticky – jeden z hostů přikládá do kamen, jiný si sám dojde ke kuchyni pro ovárek. Hostinský se mě zeptá, jaké si dám pivo, aby mi otevřel účet. Na výběr je ze tří druhů – Konrád (11) za 12 Kč, Louny (11) za 13 Kč a Plzeň (12) za 19 Kč. Vydávám se zlatou střední cestou a dávám si Louny, které už dlouho jsem nepil a mé poslední vzpomínky z chmelové brigády nejsou právě nejlepší. Nelituji – netradiční hořká chuť. Takhle snad nechutnal ani Velkopopovický kozel, když poprvé jsem ho upil tátovi ze džbánku. Jen maličko vodovaté to pivko bylo.
Při pohledu na dřevěnou tabuli dostávám chuť i na jídlo – nejen kvůli slušnému výběru chuťovek k pivu, ale i vzhledem k cenám, jež připomínají spíše poslanecký bufet. Smažený hermelín za 45 je nejdražší položkou. Jinak lákají spíše tlačenka za 15 (100 g), zavináč za 18, sekačka za 15 či bramborák za 12. Rakvičku za 6 už také naservírují málokde, o poháru za 18 nemluvě. Při zdlouhavém čtení jsem číšníkem upozorněn, že dnes jsou vepřové hody a běžná nabídka neplatí. Můžu si dát ovar či úplně čerstvý guláš z úplně čerstvě zabitého čuníka. Když si chvíli počkám, budou i jitrničky či jelítka. (Tak proto je hospoda provoněna majoránkou!) )
Boje se tlustého ovaru, beru zavděk gulášem (25 Kč, včetně chleba). Jsem hotov – možná nejlepší guláš mého dosavadního života (zbytek žití se ho budu snažit při svých kulinářských pokusech napodobit).
V dalších minutách mě poněkud zklamal výčepní – stačilo chvíli se rozmýšlet nad objednávkou a již mě častoval ironickými obličeji. Hned jsem byl místními upozorněn, že to není hospodský, ale jen pomocník při dnešních hodech. Nakonec se sekl i při účtování – ve svůj neprospěch - a tak jsem se musel vracet více jak dvě stě metrů, protože jsem si útratu v klidu spočítal až cestou k domovu a 40 korun se mi opravdu zdálo trochu moc na potrestání.
V restauraci se dost kouřilo, takže tam za běžného chodu musí být docela nedýchatelno. Naštěstí tentokrát se dveře netrhly a průvan dělal své. Rovněž výzdoba je klasická – pár loveckých trofejí (mizernej osmerák a pár srnců), solidní sbírka starých pohledů na Radvanec, z nichž lze poznat, že obec nedoznala za posledních sto let výraznějších změn - nebýt „zrůdy“ postavené firmou M+S Minařík.
Na záchodu je patrné, že na velkou chodí všichni raději domů a na malou to stačí. Avšak i sem již dorazily papírové ručníky.
Až mi přijede návštěva z ciziny a bude chtít zažít klasiku, vezmu ji určitě sem. Největším problémem se mi jeví opravdu jen kouř, což lze v létě eliminovat využitím venkovního posezení. Jinak je na restauraci vidět, že nájemce ji provozuje spíše pro potěšení než pro výdělek. A na atmosféře je to znát.
Hodnocení (jako ve škole)
Nabídka: 2
Pivo: 2
Jídlo: 1
Obsluha: 2-
Záchod: 3
Celková atmosféra: 1-
Průměr: 2,00
Restaurace navštívena: 30. prosince 03