Mimořádnou příležitost uslyšet unikátní hudební nástroj - mobilní koncertní zvonohru - mají návštěvníci Litoměřic, kteří zavítají ve středu 26. září 2012 večer do katedrály sv. Štěpána v Litoměřicích. Umění hry na zvony (tj. carillonérské umění) zde představí nizozemský carillonérBoudewijnZwart.
Koncert duchovní hudby začíná v 19 hodin. Zahraničního hosta doprovodí Pavel Šmolík (varhany) a Komorní smíšený sbor Dr. Vladimíra Vepřeka z Příbrami.
Nizozemský carillonérBoudewijnZwart patří k nejlepším a nejuznávanějším hráčům v Evropě. V České republice bude koncertovat již podruhé. Je majitelem mobilní koncertní zvonohry, s níž podniká cesty po všech zemích Evropy a netradiční carillonérské umění tímto propaguje. Budeme mít možnost slyšet tento pro nás zatím netradiční nástroj při koncertě v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích, kde zazní spolu s varhanami a pěveckým sborem. Součástí koncertu bude též první provedení skladby „Beiaard Mis“ („Zvonová mše“) zkomponované na přání BoudewijnaZwarta od současného českého autora Radka Rejška.
„Umění hry na zvony – carillonérské umění – je svébytným hudebním oborem, který má v některých zemích Evropy (Nizozemsko, Belgie) dlouhou tradici. Ta sahá až k přelomu 15. a 16. století. Téměř v každém městě a větší obci se setkáme se zvonohrou umístěnou buď na věži kostela, nebo radnice. Pro tyto zvonohry je typické, že jsou svébytným a plnohodnotným hudebním nástrojem, protože umožňují hru živého umělce – carillonéra,“ vysvětluje Radek Rejšek. „Zásadního rozmachu však tento umělecký obor doznal až ve 20. století, kdy se prakticky během tří desetiletí rozšířil i do dalších zemí Evropy, kde dosud buď vůbec neexistoval (Španělsko, Irsko, Anglie) nebo byl provozován pouze sporadicky, na amatérské úrovni a prakticky na okraji zájmu oficiálních kulturních struktur (Německo, Francie). Impulsem k tomuto hojnějšímu rozšíření byl rozvoj cestovatelských možností a přenosu informací ze státu do státu. Tento proces nejbouřlivěji probíhal během 60. až 80. let minulého století. Všichni však víme, že právě v této době země tzv. „socialistického“ tábora žily v ekonomické a kulturní izolaci od okolních států, takže tyto zásadní informace z netradičních a nekonvenčních uměleckých oborů a odvětví se k nám vůbec nedostaly. Důsledkem je naprostá neznalost tohoto krásného a svébytného hudebního oboru v postkomunistických zemích, kde se zatím jen nevýznamná skupinka jednotlivých nadšenců snaží v nelehkých společenských a ekonomických podmínkách tento obor s většími či menšími úspěchy prosazovat,“ řekl.
Rejšek Radek (narozen r. 1959 v Praze), skladatel, carillonér, hudební režisér a redaktor. Studoval na konzervatoři v Praze kompozici (u Jindřicha Felda a Oldřicha Semeráka) a hru na trubku (u Václava Junka a Josefa Svejkovského). Ve studiu kompozice pak pokračoval na pražské AMU (u Jiřího Dvořáčka) a na brněnské JAMU (u Zdeňka Zouhara), kde v r. 1990 svá studia ukončil. Jeho celoživotní zálibou je historie a stavba varhan a kampanologie, což uplatňuje i na půdě Českého rozhlasu, kde je od r. 1988 zaměstnán jako hudební režisér a od r. 1992 též jako hudební redaktor na stanici Český rozhlas 3 Vltava. Zde realizuje programové projekty „Historické varhany“ a „Zvony“ a kromě toho má v redakční péči též obory soudobá a elektroakustická hudba. Významná je Rejškova pedagogická činnost - od r. 1995 do r. 2001 vyučoval hudebně teoretické předměty na konzervatoři v Praze, od r. 2004 pokračuje v téže pedagogické činnosti na konzervatoři v Českých Budějovicích. Svoje rozhlasové režisérské zkušenosti předává svým studentům též na Soukromé vyšší odborné škole filmové v Písku (vyučuje zde od r. 2000). V současné době rovněž působí jako diecézní kampanolog a organolog Biskupství litoměřického.
Byl místopředsedou Společnosti pro elektroakustickou hudbu (od r. 1997). V letech 1987-1993 aktivně spolupracoval s Městským divadlem v Mostě v oblasti scénické hudby (vytvořil hudbu k osmi inscenacím). Působil jako sbormistr pěveckého sdružení Foerster v Benátkách nad Jizerou (1980-1995) a dívčího pěveckého sboru Collegiumcantantium (1991 -1997). Svojí iniciativou přispěl k restaurování zvonohry pražské Lorety, kde od r. 1989 působí jako carillonér (od r. 1994 jako carillonér titulární). V r. 1997 byl při setkání evropských carillonérů v Barceloně přijat do mezinárodní organizace Eurocarillon, jejíchž akcí se pravidelně účastní již od r. 1995, a i prostřednictvím této organizace se snaží u nás netradiční carillonérské umění uvést do povědomí širší veřejnosti. Dosud je jediným mezinárodně akceptovaným českým hráčem na tento nástroj. (Zdroj: http://www.musica.cz/skladatele/rejsek-radek.html)