Hlavně proto, že vnitřní prostory jsou již kompletně zrekonstruované a těžko na nich budeme hledat mouchy. Iluzi pobytu v australské poušti či v jihoamerickém pralese dnes ruší jen sklo v pozadí.
Čeká nás dvanáct sektorů. Začít můžeme třeba vpravo, zmíněným Australisem. Rudá půda porostlá blahovičníky či různými pichláky je odborníky považována za perlu liberecké botanické zahrady.
Laika spíše nadchne oddíl masožravých rostlin. Sice zde nemají Adélu, ale rosnatky, tučnice a zejména láčkovky schopné pozřít myš nás potěší také.
Pod názvem Neotropis se skrývá jihoamerický prales, kde bychom neměli zapomenout vyfotit si viktorii královskou, jež dokáže na svých listech udržet nad hladinou i dítě. Navíc si připomeňme, že tento druh v Amazonii objevil chřibský rodák Tadeáš Haenke. Iluze pralesa je tak dokonalá, že to vlastně s tím focením tak žhavé nebude - málokomu se podaří udržet ve stoprocentní vlhkosti ve stoprocentním stavu také fotoaparát.
Z teplíčka do teplíčka - naproti je prales skrývající rostlinné druhy z Afriky a Asie. Zde každého nejvíce baví hledat druhy rostlin, s jejichž produkty jsme zvyklí setkávat se na našich stolech - banánovník, pepřovníky, vanilku či kávovník.
Co Čech, to malý kaktusář. Mít doma takové kaktusy, jaké mají ve zdejší expozici, nestačí mi ani uraňácký dvougenerační byt.
Když už jsme u těch sukulentů, neboli rostlin specializujících se na suché oblasti, zaběhněme si ještě jednou do Afriky - tentokrát však ne do té pralesní, ale do pouštní a polopouštní.
Zejména ženy ocení pavilon s názvem Květnice, kterému vévodí neuvěřitelně krásné kamélie.
Mě osobně nadchl pravěk. Sbírka živých fosilií - vranečků, cykasů a jiných primitivních rostlin, které známe maximálně v animované podobě ze Zemanova filmu Cesta do pravěku. Vše navíc umocněno vodopádem v pozadí. Chybí jen nějaký ten Tyranosaurus rex.
Atrakcí pro děti jsou akvária umístěná ve středu přízemí. Famózní je již vstup skleněným tunelem se zástupci chrupavčitých ryb - jesetery. Uvnitř na nás čekají rejnoci, bahníci či obyvatelé korálového útesu známí pro změnu z filmu Hledá se Nemo.
Pohled do rozkroku ženy připomíná welwitschie podivná, která je hvězdou dalšího oddělení věnovaného zvláštním sukulentům. Najdeme ji v 1. patře.
Na úplný závěr jsem si nechal orchideje. Sice jsou za sklem, takže si k nim nemůžeme přivonět, ale chladným by snad nenechaly ani masového vraha.
Pokud Vám nestačil můj dnešní tip, dovolím si Vás odkázat na stránky botanické zahrady:
http://www.botanickazahradaliberec.cz/botanickazahrada/.
Jsou skutečně fantastické - jak graficky, tak didakticky. Vlastně byste tam ani nemuseli jezdit, ale věřte mi, byla by to škoda.