Fotbalisté českolipského Arsenalu obsadili v premiérové sezoně ve třetí lize třinácté místo. Přitom začátek měli docela slibný a přání hráčů, že by se chtěli umístit kolem pátého místa, se zdálo být reálné. Ovšem poté nastal útlum a propad tabulkou až na konečnou třináctou příčku.
Nejen o tom se nám v tomto rozhovoru zmínil českolipský brankář Oldřich Meier, pro kterého bylo konečné umístění neúspěchem, dále se pokoušel najít, v čem spočíval pád tabulkou a v neposlední řadě pověděl něco o nových trenérech.
V soutěži jste obsadili konečné 13. místo. Bereš to jako úspěch nebo naopak neúspěch?
13. místo já osobně beru jako neúspěch, myslel jsem že, se v tabulce budeme pohybovat kolem 5. místa a pozlobíme kluby, co pomýšlí na postup a přinejhorším hrát klidný střed tabulky, abychom neměli starosti se záchranou. Bohužel se nepovedlo ani jedno. Ale víc jak 13. místo mě mrzí odvolání Pavla Hradiského, udělal pro Lípu obrovský kus práce a myslím, že hlavně na tu sezónu, co jsme postupovali do ČFL řada hráčů a fanoušků dlouho nezapomene. Já osobně jsem si to strašně užil a chtěl bych mu za to moc poděkovat, byl to pro mě jeden z nejhezčích roků v kariéře.
Když jsme po podzimní části dělali spolu rozhovor, říkal jsi, že chcete skončit kolem pátého místa, což by byl skvělý výsledek. Nakonec se to však nepovedlo a vy jste ještě spadli tabulkou dolů. Myslíš si, že to mohlo být způsobeno tím, že se zranil nejlepší střelec Radim Věchet a v útoku ho nikdo plně nenahradil?
Hrát kolem 5. místa bylo moje přání. Nevím, když by hrál Radim Věchet, jestli by to tak dopadlo, ale určitě nám Radim hodně chyběl. Na podzim vstřelil 5 branek a jsem si jistý, že by další góly přidal. Je pravda, že nám v útoku konkurence trochu chyběla. Jestli se nepletu, tak naším nejlepším střelcem je Novotný, a to je obránce. Ale na druhou stranu jeden hráč mužstvo nedělá, a to že jsme se dostali až do hry o sestup, určitě nebylo tím, že nehrál na jaře Radim. Bylo to spíš o formě více hráčů, řada z nás si ji nedovedla udržet po celou sezónu stabilní, jako tomu bylo třeba při postupu do ČFL. I proto se třeba odehrály tak nepovedené zápasy, jako bylo Sezimovo Ústí, Králův Dvůr a Plzeň.
Jak to vypadá s tvým dalším působením u A-týmu? Budeš i v další sezoně hájit českolipskou klec?
To je pro mě trochu složitější otázka a možná by spíš měla směřovat na vedení klubu. Já bych se ani tolik nebavil o A-týmu, ale spíš o České Lípě. Já bych raději tuhle otázku odložil na později. Snad bych jen dodal, že bych v Lípě rád dál chytal, ale za současných podmínek si to nemohu dovolit.
Ty jsi na jaře nastoupil i za B-tým, co Tě vedlo k tomuto kroku?
Nastoupil jsem proti Mimoni, bylo to po domluvě s trenéry. Byli jsme už zachráněni a šanci v bráně dostal Honza Chadraba. Proti Jablonci odchytal výborný zápas, byla jen škoda našich neproměněných šancí a výsledek by pro nás dopadl mnohem lépe. Honzovi tenhle zápas určitě pomohl a bylo to vidět i v zápase B-mužstva v Doksech, kde nás opravdu podržel.
O tobě je známo, že se v České Lípě věnuješ i mladým brankářům. Jak moc tě tato práce baví, a myslíš si, že se nějaký tvůj svěřenec může dostat v budoucnu i do A-týmu, případně ještě do lepšího klubu a hrát vyšší soutěž?
Bohužel brankáře v Lípě netrénuji. Ale tahle práce by mě opravdu moc bavila. Samozřejmě brankáře v Lípě sleduji a vím, že je tam řada šikovných brankářů a doufám, že se v nejbližších letech objeví nějaký odchovanec v A-týmu.
Ke konci sezony k vám přišli noví trenéři Václav Rys a Daniel Korda. Jak na vás jako tým zapůsobila změna trenéra a čím se liší taktika Pavla Hradiského od taktiky Václava Rysa?
Tahle změna byla na pár zápasů a v naší situaci to bylo spíše o psychice než o nějaké taktice. Pan Rys je zkušený trenér a věděl, že nějaké velké změny se dělat nedají, spíš se snažil hráče povzbudit a uklidnit. Nám ale určitě nejvíce po psychické stránce pomohlo vítězství nad posíleným Žižkovem a na konec se i ukázalo, že tenhle zápas byl v bojích o záchranu rozhodující.
Zvykli jste si všichni na nové trenérské tváře brzy nebo to někomu trvalo déle?
Já si myslím, že jsme si zvykli rychle a hlavně na nějaké větší poznávání pár kol před koncem nebyl čas. Myslím, že daleko těžší to měli trenéři. Hlavně pan Rys, když vedl dvě mužstva současně, myslím, že si ani všechna jména nestačil zapamatovat. (úsměv)
Na který zápas v této sezoně vzpomínáš nejraději, a který bys naopak nejradši vymazal z paměti?
Nejraději asi budu vzpomínat na zápasy s Boleslaví a Žižkovem, oba jsme vyhráli venku na krásných stadiónech a obě mužstva byla posílena o řadu hráčů z „áčka“. Ale přeci jen bych se víc přiklonil k zápasu v Boleslavi, ten se nám fotbalově asi vydařil nejvíc. Nejraději bych vymazal ty dva domácí zápasy proti Královu Dvoru a Plzni, to byla ostuda se vším všudy a ještě ke všemu před domácími fanoušky.
Nyní budete mít chvíli volno. Chystáš se někam na dovolenou?
Ono toho volna zase nebude tolik, pokud zůstanu v Lípě, tak myslím, že příprava začíná 7. 7. Menší dovolenou jsme měli v plánu, ale museli jsme to odložit z rodinných důvodů.
Na co se nejvíce zaměříš v letní přípravě?
Já přípravné období zrovna nemiluju, tak se zaměřím jen na to, abych ho přežil ve zdraví, a zbytek nechám na trenérovi.
Někteří zkušení hráči se občas připravují i individuálně. Neplánuješ i ty takovýto krok?
Na to je čas možná v zimě, ale teď ta dovolená je opravdu krátká. Mám v plánu pár fotbalových turnajů a hlavně si chci chodit co nejčastěji zahrát tenis, ještě jsem se na kurt letos nedostal. Sice skoro s každým prohrávám, ale pořád mě to baví (úsměv). Potřebuju si i trochu od fotbalu odpočinout, tyhle dva roky byly po psychické stránce docela náročné, nejdříve boj o postup a teď o sestup. Na brankáře je ten tlak malinko větší, takže těch pár dnů volna využiju spíše k relaxaci.