Výstava obsahuje dokumenty přibližující svátky s nejsilnějším citovým obsahem v kontextu historie století poznamenaného dvěma světovými válkami a dlouhým odbobím nadvlády totalitní ideologie, která původní obsah Vánoc zcela rozvracela. Návštěvník si bude moci prohlédnout ukázky pohlednic z počátku 20. století, lístky polní pošty z 1. světové války, tklivé doklady o slavení svátků a nadílkách v českých menšinových školách. Velká část je věnována žurnalistické fotografii z regionálního tisku 60. – 80. let zachycující radosti a starosti té doby. Moderní vyřezávaný betlém pana Rázla z penzionu důchodců v Dolní Libchavě pak dokládá, že původní poselství Vánoc i přes všechny časové převraty přece jen nevyhaslo. Spoluúčastníkem výstavy je Státní okresní archiv v České Lípě, v jehož sbírkách jsou vzácné dokumenty zvláště z oblasti školství.
Výstava potrvá do 28. prosince 2003.
Advent
Slovo advent pochází z latinského adventus = příchod. V křesťanské liturgii byl a je advent dobou očekávání – příchod Syna Božího na svět. Jde o přípravnou dobu na vánoční svátky, která se v 11. století ustálila na poslední čtyři týdny před Štědrým dnem. Byla to doba postní, v níž se lidé měli zdržet nadměrného jídla a pití a místo nich se věnovat zboznému rozjímání.
Chápání adventního času v jeho prvotním významu však v posledních letech téměř vymizelo. Adventní rozjímání často nahradila honba za co nejdražším dárkem, největším kaprem a nejkošatějším stromečkem. I přesto však v našich myslích přetrvává řada adventních zvyků, symbolů a svátků, které nám přinášejí mnoho radosti, aniž bychom pátrali po jejich vzniku a významu. Ne všechny zvyky se udržovaly všude a každý z nich měl množství krajových variant.
Podle církevního kalendáře začínal nový rok první nedělí adventní. Počátek adventu, trvajícího 22 až 28 dní, může připadnout na jakoukoliv neděli mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Do tohoto období spadá i několik svátků svatých, ke kterým se sice nepojí žádné vyloženě zábavné prvky, ale jsou naopak opředeny spoustou lidových zvyků a pověr, stejně jako celý vánoční čas. Je to období, kdy se zemědělský lid v minulosti staral o novou úrodu, ale jen ve smyslu předvídání do budoucna, většinou pomocí magických praktik. Podle přírodních jevů usuzoval, jaké bude počasí, které do značné míry určovalo zdar jeho zemědělské činnosti.
Mezi nejdůležitější adventní svátky patří: svátek sv. Ondřeje (30. listopadu), svátek sv. Barbory (4. prosinec), svátek sv. Mikuláše (6. prosinec), svátek sv. Lucie (13. prosinec), Štědrý den (24. prosinec), 30. listopad sv. Ondřej.
Sv. Ondřej pocházel z Betsaidy v Galileji a byl žákem Jana Křtitele. Jako první apoštol přistoupil k Ježíšovi a od té doby nese přívlastek „Prvně jmenovaný“. Po Ježíšově smrti odešel kázat na sever Řecka a Skytie. V Patrasu na Peloponésu byl odsouzen a ukřižován na kříži ve tvaru písmene X.
V lidové tradici byl tento den nejdůležitější, hned vedle Štědrého dne, pro věštění budoucnosti. Je pravděpodobné, že věštění na sv. Ondřeje souvisí s kultem pohanských démonů, kteří vystupovali v tento den z hlubin země a svými reji otevírali bránu chladnému a krutému božstvu zimy a mrazu.
Sv. Ondřej byl považován za mocného pomocníka při zaříkávání těchto zlých duchů. Sv. Ondřej je také patronem nevěst, a tak se k jeho svátku pojila řada dívčích praktik a věšteb, při kterých se snažily zjistit svůj budoucí osud.
· dívky o svatoondřejské noci zašly za babkou kořenářkou, která připravila čtyři stejné hrnečky, pod které přikryla magické předměty (hlína z hrobu, hřeben, prsten a chléb). Podle nalezené věci se usuzoval budoucí osud – hlína znamenala smrt, hřeben představoval nemoc, chléb majetek a prsten svatbu.
· dívky mohly také roztavit na lžíci olovo a přes klíč, jehož zuby vytvářely kříž, jej vlít do studené vody; podle tvaru, ve kterém olovo ztuhlo, se usuzovalo, jaký bude jejich budoucí manžel: štíhlý, tlustý, hrbatý,…; ve tvaru ztuhlého olova hledaly dívky také symboly řemesel a usuzovaly na povolání budoucího ženicha
· podoba nastávajícího ženicha se hledala také nahlížením do studny, komína či zrcadla, ve vysekané díře v ledu apod.
· o půlnoci dívky klepaly na kurník, pokud se ozval jako první kohout, dívka se do roka vdala, pokud se však ozvala slepice, musela si dívka s vdavky ještě počkat Některé tyto praktiky hraničily až s černou magií – např. věštění s ropuchou. Z hlediska věštění budoucnosti se tento svátek považoval po Štědrém večeru za nejdůležitější – patrně i proto, že jím často začínal advent právě jako v letošním roce. V tento den však „nečarovaly“ jen dívky, ale i zemědělský lid, který se snažil z přírodních jevů odhadnout počasí, o čemž svědčí řada pranostik:
· Na svatého Ondřeje se někdy člověk ohřeje
· Na svatého Ondřeje ještě se nám ohřeje, ale na svatého Mikuláše už je zima celá naše
· Na svatého Ondřeje mruz, chystej sedláče vůz
· Hrozí-li Kateřina sněhem, přinese jej Ondřej
· Když na Ondřeje sněží, sníh dlouho poleží
· Sníh svatého Ondřeje ozimám nepřeje
· Svatého Ondřeje slzice naplní ovocem truhlice
· Má-li Ondřej na stromech kapky, bude příští rok hodně ovoce
a řada dalších.