Těžké motocykly vyhánějí kolaře už i od Svitávky

Archiv
Verze pro tisk |

V ten okamžik mě v nejtěsnější blízkosti minuly tři těžké černé motocykly se stejně černými jezdci a bleskově zmizely za stromy v zatáčce. Instinktivně jsem si sáhl na lýtko, tak silný byl pocit, že mi o ně škrtl jeden z rozžhavených výfuků.


Musel jsem si na chvíli sednout, jak se mi rozklepala kolena. Asi po čtvrthodině jsem se zase odhodlal naskočit na kolo, ale radost z jízdy a z krásné okolní krajiny byla pryč. Kdykoliv se na té zapadlé uzoučké silničce vinoucí se podél říčky Svitávky opět ozval onen rachot, raději jsem co nejrychleji zajel, jak nejvíc to šlo, ke kraji vozovky a počkal, až motorkáři přejedou. Na těch necelých čtyřech kilometrech ze Svitavy do Velenic se to opakovalo několikrát a znovu pak až do Zákup.


Po tomhle zážitku z letošní první dubnové neděle jsme se na stejnou trasu odvážili zase až minulý víkend. Bohužel, tajná naděje, že černé jezdce už třeba pobyt ve zdejších jeskyních omrzel, se nesplnila. Ještě na jaře tu bylo možno potkat celé rodiny na kolech, včetně úplně malých dětí, tentokrát jsme minuli jedinou dvojici dospělých cyklistů. Tahle silnička patřívala k těm nejklidnějším na celém Českolipsku, i místní automobilisté tu jezdili jen málo, a když, tak pomalu a ohleduplně. Ne náhodou tudy vede jedna ze značených cyklotras. Teď lze ty žluté tabulky se symbolem bicyklu chápat spíše jako nepovedený pokus o vtip. Nejeden ze zdejších motoristů se přizpůsobil rychlosti a stylu jízdy černých motocyklistů.


Jiní z místních jsou ovšem roztrpčení jako my. Klid, za kterým sem přišli, je pryč, rachot těžkých strojů jim nedovolí usnout ještě dlouho po půlnoci, běžní turisté ubývají a živnostníci, kteří tak či onak z turistického ruchu žijí, prodělávají. A může být hůř. Hovoří se o výstavbě rozlehlého asfaltového parkoviště (kam se vejde v tomhle poměrně úzkém lesnatém údolí?) a o dalších zařízeních turistického velkoprůmyslu. Člověku je trpko. Je už tak málo klidných míst, kde si lze odpočinout od ruchu, shonu, od všudypřítomného vlezlého hluku, tak málo kousků neporušené přírody. A právě ta bůhvíproč okupují podivní cizinci, kteří ve skutečnosti vyznávají prostředí s charakteristikami právě opačnými.


Netěší ani jízda po novoučkém, hladkém, vzorně kvalitním asfaltovém koberci. Který ostatně jako na posměch končí právě na začátku Velenic a o kterém si třeba takový Sloup, nepříliš vzdálené, rušné výletní a rekreační centrum s mnohem důležitější silnicí a neporovnatelně hustší dopravou, může nechat jen zdát. Kdopak asi rozhodl, že nový asfaltový koberec bude dříve tu než tam, ač logický by byl pravý opak? Jak silnou pohnutku musel k takovému rozhodnutí mít? A není ten „Někdo“ i tajenkou poněkud zamotané křížovky, vysvětlením paradoxu, že kvůli lehce excesívnímu (a dosti nebezpečnému) koníčku malé menšiny jsou omezována práva všech ostatních?

Nahoru