Kamenné varhany na Práchni u Kamenického Šenova jsem viděl mnohokrát a soudě dle starších diskuzí jsou památkou obecně známou nejen z klasické pohádky Pyšná princezna. Viděl jsem v neděli jiné, podobné, také parádní a určitě ne tak známé.
K výletu jsem zvolil zas jinou partu, tentokrát to byli novoborští turisté. Jednak jsem potřeboval shodit kalorie z předešlého schůzování na Svárově a také věren své zásadě poslední doby, tedy že den bez nového zážitku je den obyčejný, ba přímo ztracený, jsem vyrazil do mě neznámých končin. A bylo to dobré rozhodnutí, dopoledne nám svítilo sluníčko, mrazík zpevnil bláto na cestácha ulovil jsem pro Wikipedii na nijak obtížné trase fotografie nejen dvou obcí, ale také dvou památných stromů, národní přírodní památky Dubí hora a sousedního klášterního a zámeckého komplexu v Konojedech. Je sice pravda, že stav klášterních budov velice rozsáhlého areálu je špatný, ale lešení i část nových střech dává naději, že to tam nespadne. A k té památce, při dolování (vida, objev za stejných okolností jako u varhan) byly odkryty kamenné zakřivené sloupce tefritových bochníků, vyformovanými lávovými proudy. Název Dubí hora vzbuzoval obavu z obtížného výstupu, ale on to je vlastně jen kopeček nad nepříliš zajímavou obcí. Povšiml jsem si, že u památek sousedního litoměřického okresu mají tabulky s QR kódy, což je nová věc nahrazující čárové kódy třeba i na jízdenkách ve vlaku. Kdo má chytrý mobil je schopný přečíst, výhodu kódované informace zná.
Trasu jsme začali na železniční zastávce Dubičná a domů dvanáctičlenná výprava odjela z Kravař pod Ronovem. Bylo nás tak akorát, v spolehlivé kravařské restauraci U Doušů jsme se vešli a byli opět báječně pohoštěni a navíc, objevili jsme tam při dřívějších našich návštěváchdosud nepovšimnuté pikantní sošky na oknech. Toho nového bylo v neděli dost, takže den to byl pro mne parádní.