Rozhovor o své dosavadní kariéře nám poskytla mladá dívčí naděje ze severu Čech. Čtrnáctiletá Nikol Pekárková z České Lípy, která hraje jak za juniorky, tak i za starší žáky, odhaluje fakt, že by v budoucnu ráda zakotvila nejvýše, jak to jen půjde.
Laťku svých cílů už výtahem osudu vypustila vzhůru, otázkou však zůstává, zda u své snahy o jejich uskutečnění zůstane, nebo zda bude její snaha marná.
Začněme úplně od začátku: kdy a jak ses dostala k florbalu? Jaké byly tvé první celkové dojmy?
Už jako malá jsem chodila s taťkou na tréninky na gymnázium v České Lípě, ale hrát jsem začala asi až v sedmi letech. Dostala jsem se k němu právě díky taťkovi a zásluhu na tom má i rodina. Mé první celkové dojmy si moc nepamatuji, jen vím, že mě to už od začátku baví. Také mne donedávna dost bavilo plavání, které jsem kombinovala s tréninkem.
Jak vnímáš fakt, že na hřišti hraješ proti klukům (kategorie starších žáků - pozn. aut.)? Cítíš velký rozdíl, nebo to nevnímáš?
Když hraju proti klukům, tak to ani nevnímám, prostě hraju tak, jak mám. Rozdíl cítím celkem velký v tom, že je hra tvrdší a rychlejší. Ale na Prague Games nebo Gothii jsem hrála proti různým zemím a ten rozdíl se zmenšoval, protože některé Finky nebo Švédky hrajou stejně tvrdě a rychle jako kluci. Například Myy Kippilä z Finska, proti které jsem hrála na Prague Games.
Máš nějaké vzory a cíle?
Mým vzorem je Denisa Billá, Štěpán Slaný a samozřejmě Jaromír Jágr se svým přístupem k tréninku. Můj cíl je dostat se do české reprezentace a jednou hrát někde v cizině.
Jaké jsou cíle vašeho týmu pro novou sezonu?
Jako starší žáci bychom se konečně mohli probojovat na MČR (mistrovství České republiky - pozn. aut.). V juniorkách potrápit všechny favority a nebýt poslední.
Kde vidíš sama sebe za deset let?
To je dlouhá doba, ale sen a přání je být v reprezentaci a na olympiádě, kde doufám bude poprvé i florbal.
Kolikrát týdně trénuješ a jak probíhala letní příprava?
Trénuji čtyřikrát týdně, většinou to bývají dva tréninky v hale. Letní příprava byla částečně omezená kvůli lehčímu zranění kolene, které se mi stalo na Prague Games. Jinak v rámci mé letní přípravy je zahrnuto kolo, běh, posilování a plavání.
Čeho si ve své dosavadní kariéře nejvíce vážíš a co bys naopak úplně vymazala?
Nejvíce si vážím toho, že minulý rok jsem se dostala do výběru Libereckého kraje v mladších žácích, minulý a tenhle rok výběry starších žákyň pod vedení reprezentačního trenéra Miroslava Janovského. A ještě rozhodujícího gólu, který jsem dala na Gothii. Celkově si myslím, že se mi daří, ale vymazala bych to menší zranění kolene.
S týmem FBC Liberec jsi se zúčastnila švédského turnaje Gothia Cup a Hummel Open Game v Brně, s FbŠ Bohemians turnaje Prague Games. Jaké to bylo a jak jsi spokojená se svými výkony?
Všechny tři turnaje byly zajímavé, nasbírala jsem v nich plno nových zkušeností, poznala jiný styl hry, našla nové přátele i mezi protihráčkami jak z Česka, tak z ciziny. Se svými výkony jsem velice spokojená. Švédská Gothia mě zaujala nejvíce, hrálo se tam mnoho zápasů a takřka všechny proti zahraničním týmům, proti kterým jsem nasbírala nejvíce cenných zkušeností.
Spoluhráčka Nikola Jedličková před nedávnem prohlásila, že se váš tým do několika let zvedne a budete podávat znatelně lichotivější výsledky. Jak ty myslíš, že to s českolipskými juniorkami bude v budoucnu?
Myslím si, že budeme pořád lepší a lepší, protože den ode dne se zlepšujeme.
Proč nosíš zrovna číslo 19? Má to s něčím spojitost, nebo to byl volný výběr?
Dříve jako malá jsem nosila většinou vždy číslo 9. Kvůli mému datu narození. A když jsem začala hrát za mladší a starší žáky, tak byla devítka zabraná. Nezbývalo než si vzít číslo 19, které bylo mé devítce nejblíže. A domnívám se, že mi devatenáctka přináší štěstí.