Velký Jelení busem

Říkal jsem si, že je na čase ulevit předvolebnímu napětí a zase jednou vyrazit na pořádný výlet. Počasí o víkendu asi nebude tak luxusní jako v průběhu minulého týdne, ale třeba se vám tip bude hodit někdy jindy.

Až přímo do Hamru jede v sobotu autobus - v půl jedenácté z autobusového nádraží, za necelou hodinu jsme v cíli. Stejně přímý spoj zpět odjíždí v 16,22 nebo v 18 hodin, záleží, jak hodně se chceme zdržet. Mám odzkoušeno, že do druhého autobusu se dají stihnout všechny mnou vytipované cíle, do prvního musíme vynechat buď Děvín nebo Velký Jelení.

Začneme nově zrekonstruovanou kaplí Panny Marie Pomocnice křesťanů, které jsme si museli všimnout už při příjezdy do Hamru na kopečku nad vsí. Doslova září novotou. Pochází z roku 1832 a zrekonstruována byla v roce 2008, a to včetně interiéru, který si můžeme prohlédnout několika otvory. Na obrazech uvnitř je Panna Marie, patronka horníků sv. Barbora a sv. Zdislava. Aspoň myslím.

Na Děvín jsme společně podnikli již minimálně dva výlety, takže jen připomenu, že ke královskému hradu se dostaneme po červené značce. Poměrně nové jsou stezky vyznačené modrým trojúhelníčkem a prezentované jako Hamerský okruh. Ty nás z rozcestí pod Děvínem po širokých cestách a mimo asfalt dovedou kolem Širokého kamene k Sochorovu památníku.

Od místa nehody Hrdiny Sovětského svazu sestoupíme po silnici sto metrů a už vidíme úchvatný Stohánek. Z hradu, později poustevny je vidět náš poslední a dosud společně nenavštívený cíl: Velký Jelení vrch. Na něj značená cesta nevede, takže musíme trochu improvizovat. Vrátíme se k Sochorovu památníku. Asi sto metrů půjdeme po modrých trojúhelníčcích, abychom následně zahnuli po lesní cestě doleva (značená cesta půjde ještě chvíli rovně). Po naší stezce, projeté kdysi těžkými stroji a hoblované motocyklisty na endurech, půjdeme asi 600 metrů. Poté už budeme mít po levé ruce krpál z vyvřelin podobný třeba našemu českolipskému Špičáku. Běžme rovnou na něj.

Těsně pod vrcholem se nám do cesty postaví čedičová stěna, vydáme se podél ní vpravo, kde po chvíli bez problému nalezneme stezku k vrcholu. Staré skoby svědčí o skutečnosti, že dříve byla poslední část zajištěná. Nedoporučuji sem brát malé děti, obzvlášť ne za vlhka. Čedič je poměrně kluzký. Kruhový rozhled je impozantní. Děvín se Širokým kamenem a Ještědem na severovýchodě, Stráž pod Ralskem se solárními elektrárnami na severozápadě, na jihu Bezděz. Zvěčnit se můžeme do vrcholové knížky.

Já sestoupil stejnou cestou, či spíše necestou a pak šel stále za nosem, až jsem narazil na modrou značku, která mě dovedla k Černému rybníku. Poslední kilometr už vede po silnici.